Lidská noha. Jak ji vnímáme? Většinou nijak. Neuvědomujeme si její funkci a často ji omezujeme nošením nevhodné obuvi. Každý člověk je jiný, každá noha je jiná. U většiny z nás se liší dokonce i levá a pravá. Nohy jsou významným orgánem hmatu. Dávají nám informace o terénu, po kterém chodíme, umožňují jistý stoj, bezpečný nášlap, odval i odraz. Její funkce a smysl zdaleka nezaostává za funkcí jakéhokoliv jiného segmentu. Proč tedy naše nohy tolik zanedbáváme?

Pro začátek pár čísel. Jednu lidskou nohu tvoří: 26 kostí, spojených ve 33 kloubech, dále 23 svalů a přes 20 vazů. V noze jsou díky těmto strukturám vytvořeny 3 klenby (2 podélné a 1 příčná). Průměrný člověk udělá denně 8000 kroků, tudíž můžeme mluvit o nejčastějším lidském stereotypu. Více opakování bychom hledali jen velmi těžko – snad jen dýchání či srdeční tep.

Zmínil jsem stereotyp chůze. Nechci tu řešit ani fyziologický, ani patologický typ chůze – to si necháme na později. Zamysleme se pro začátek pouze nad tím, jak se liší chůze naboso a chůze v obuvi. První informace, které dostaneme od mechanoreceptorů chodidla, jsou základní parametry povrchu (tvrdost, pevnost, teplota, hrubost). Jsou to signály, které si v obuvi ani neuvědomujeme, přesto jsou pro nás tak důležité. A proč? Protože tvoří až 80% informací o prostoru kolem nás. Ty mohou mít vliv jak na naši posturu, rovnováhu, vnímání okolního světa kolem nás, tak i ochranu, schopnost přizpůsobení se (bez které by se člověk ani do dnešní doby nedožil). Co ucítíme v nevhodné obuvi? Měkkou podrážku, kolikrát „vylepšenou“ o vložku, a to je vše. Podle mě je tento vjem podobně důležitý jako zrak, či sluch. Zkuste se projít po trávníku či po dlažbě se zavřenýma očima a jenom vnímat pohyb. Budete zírat, jaký je to rozdíl oproti běžné botě. Sám chodím už 2 roky převážně v barefoot obuvi – tedy obuvi, jejíž podrážka dosahuje maximálně 3-5 mm, není nijak odpružená, ani se zde nenachází zvednutá špička, nehledě na šíři boty, která je přizpůsobena tak, aby nikde nebránila noze v přirozené chůzi. Každým krokem pak člověk vnímá povrch pod sebou, uvědomuje si rychlost kroku i způsob nášlapu. Když se nášlap nepovede a noha „dupne na patu“ nebo zavadí o nějaký kamínek, mozek si tuto nociceptivní (bolestivou) informaci pečlivě uloží a podvědomě se učí na tyto situace adekvátně reagovat. Jinými slovy se učí neustále zdokonalovat nášlap, odval i odraz. Zároveň se vyhýbá došlapu na kameny, kořeny či střepy. A to vše sám od sebe bez vědomého myšlení nás samotných. Jedná se o dokonalou neuromuskulární souhru tvořenou miliony let. Pokud ale nastane stav, kdy není noze tato schopnost ani umožněna, rázem dochází vlivem neuroplasticity k jejímu otupění, jinými slovy – mozek přestane nohu vnímat, protože „to nepotřebuje“.

JAK ZLEPŠIT VNÍMÁNÍ NOHY?

U klientů trpících na sníženou vnímavost nohy doporučuji stimulovat plosku nohy různými podněty. Začít se může třeba na nějakém měkčím povrchu, tedy na trávě nebo v lese. Postupně může přejít na písek či jemné kamínky či procházku po nerovném terénu, na který musí noha (resp. mozek) neustále reagovat a zároveň zjišťovat, na co může šlápnout a na co ne. V terapii nám může pomoct i velké množství stimulačních prvků. Od prostého stoje s vnímáním pouhé tvrdé podlahy, stimulace skrze ježka po jiné nášlapné senzomotorické pomůcky.