Tento článek je opis audio verze podcast-pořadu Fyzio Podcast, jehož jsem autorem. Naleznete ho na Spotify, Apple Podcast, Overcast, Google Podcast či Anchor. Poslechnout si ho můžete také na této stránce pod článkem.

Hned na začátek bych chtěl říct, že ne každý člověk na této planetě potřeboval vždy správné kompenzační cvičení. To, že se špatně hýbeme, je v podstatě důsledek našeho chování v této době. Musíme si uvědomit, že lidské tělo, nebylo stvořeno pro dnešní způsob života, ve kterém většina lidí více jak třetinu dne prosedí.

Představme si pračlověka

Když se narodil, prakticky jeho vývin byl bez jakékoliv dopomoci. Žádné žádné kočárky, žádné “zdravotní boty”, žádné kulaté autosedačky. Byl relativně spokojený, bez starostí dnešního typu, bez stresu, chodil naboso, lezl po skalách, kočoval a jednou za nějaký čas ulovil zvěř a najedl se. Stres měl jednou za týden, kdy se dostal do ohrožení života kvůli tomu, že potkal třeba nějakou šelmu. Naproti tomu když cestoval, tak jedině pěšky a naboso a mnohokrát i dlouhá období. Ušel nějakou vzdálenost a odpočíval, zase šel, odpočíval. Šel takhle celý den. Prakticky se choval dost podobně, jako většina dnešních zvířat – tedy co se energetického vypětí a odpočinku týče.

Jak vypadá způsob života většiny lidí dnes?

Zkusím to popsat na dítěti.Je mu 6 let a právě nastoupilo do školy.Ráno se vzbudí, nasadí si na záda těžkou aktovku, pomocí auta je dopraveno do školy, kde 5 hodin sedí, pomineme li i s tím spojený stres, po škole si ho rodiče opět vyzvednou a zavezou ho na jeho třeba fotbalový trénink. Tam pokračuje jeho jednostranná zátěž, jelikož se na kvalitu pohybu, málokdy dbá, prioritní jsou přeci výsledky. Po tréninku opět nasedá do auta a jede domů, kde napíše úkoly, hraje na počítači, kouká na televizi, a pak jde spát. V takovémto případě je pro toho člověka jediný nějaký přirozený pohyb, jestli to tak můžu nazvat, ten spánek.Protože skoro polovinu dne prosedí. A to při takovéto kvantitě ve špatném stereotypním postavení. Co má tento člověk vlastně společného s tím naším pračlověkem. To tělo se nemohlo takhle rychle přizpůsobit dnešnímu stylu života.

V mládí to bohužel to nekončí

Když přeskočíme pár let a ze školáka uděláme pracujícího, třeba někde v kanceláři, tak zjistíme, že se v podstatě nic nezmění. Akorát dospělý už nesedí v lavici ale na křesle, starosti mu nedělají známky, ale třeba deadline nějakého projektu. Takový člověk se pak chce odpoledne odreagovat, třeba nějakým sportem. Nejčastěji pak třeba tenisem nebo golfem. Přemýšlí takovýto člověk třeba i nad nějakým cíleným odpočinkem? Nad tím, že by měl trochu ubrat? Těžko ubere, když mu to jeho práce neumožní. Hlavně, když ten člověk pracuje na směny a místo přes noc spí přes den. To je další věc, toto narušení cirkadiánního rytmu. Pokud se podíváme na zvířata, třeba na psy, všimneme si, že oni pokaždé když leží a vstanou, tak se protáhnou. Udělají takovéto vajíčko a kobru. To dělají proto, aby si odstranili reflexní změny, které se jim ve svalových vláknech vytvořili přes noc. Kolik lidí se po zaznění budíku má čas zastavit a protáhnout? Taková banalita. Ale důležitá. Protože tyto reflexní změny, které by se samy odstranily ranním protažením, si s sebou neseme do nového dne, a minimálně pár hodin poté se jim naše postura, tedy to aktivní nastavení těla při pohybu, přizpůsobuje. Vzpomeňte si, jak se změnila vaše postura po tom, co jste si přeleželi krční páteř. A kolik lidí se přes den na 2 hodiny vyspí?Kolik lidí jde spát, když zapadne slunce? A kolik lidí vstává, až když slunce vyjde? Když se na to podíváme opačně – které zvíře stráví třeba těch 5 hodin v kuse v jedné jediné poloze – třeba za tím volantem nebo počítačem? A to je ten důvod, proč lidé trpí na bolesti pohybového aparátu.

Vždyť přeci zdravý kojenec má všechny pohybové vzorce správné. Z těchto vzorců a programů pak velice často i vycházíme při terapii. Tělo tohohle děcka totiž ještě není zkažený tím novodobým životem většiny z nás. Tedy těmi extrémy dlouhého sezení a pak maximálního fyzického vypětí. Pokud ale člověk tráví už od dětského věku den tímto způsobem, vždy se to dříve nebo později projeví na jeho pohybovém systému. Tyhle chyby toho našeho těla, bavíme-li se o pohybu, nevycházejí z pohledu na věk, jak si mnozí myslí a tvrdí “už jsem starý, už mě všechno bolí”. Já s tímto nesouhlasím. Toho člověka to bolí proto, že se špatně hýbal nebo hýbe. Ne proto, že by byl starý. Zase je potřeba zdůraznit, že se v tomto případě jedná zdravého člověka, netrpí jiným onemocněním, jako například Parkinsnem, roztroušenou sklerózou, polyneuropatií a tak dále, protože jinak by toto tvrzení samozřejmě nemohlo platit. Kdyby byly problémy pohybového ústrojí úměrné věku, nebyli by mezi námi 70 ti letí ultramaratonci nebo jiní sportovci, kteří strčí hravě do kapsy mladší generaci.

Pohyb jako lék

A proč tedy musíme “zdravě cvičit”, když dříve nemuseli. Je to právě z toho důvodu, abychom kompenzovali ty naše špatné pohybové stereotypy, tu naši špatně nastavenou posturu, která se přizpůsobuje dnešnímu způsobu života, a abychom zároveň opravovali patologické pohybové vzorce. Ona se ta postura musí měnit, i z hlediska fyzioterapie k horšímu, jinak bychom se při nebezpečí nepohnuli a z hlediska evoluce bychom jako druh nepřežili. Všechny tyto směry, jak se člověk přizpůsobuje, jsou za jediným účelem – aby jako druh přežil, popřípadě aby to bylo pro organismus krátkodobě výhodné. Dlouhodobě to být výhodné už nemusí a mnohdy nebývá. Věřím tomu, že člověk žijící někde daleko od civilizace, žijící naprosto přirozeně, skutečně nemusí nahrazovat zdravý pohyb. Jelikož již intuitivně si dokáže pomoci sám. S většinou reflexních změn, si naše tělo dokáže poradit samo. Musíme mu k tomu ale dát prostor. Člověk, který má již špatné pohybové návyky, jak jsem popsal třeba na tom 6 ti letém člověku, musí tyto negativní vlivy kompenzovat. Zároveň třeba sportovec musí přirozeným cvičením kompenzovat přetěžované skupiny svalů, které sport vyžaduje, a nezapomínat také na svaly, které u tohoto sportu nejsou tolik stěžejní.

Cílem fyzioterapie není ale jenom pouhá kompenzace negativních vlivů. Jelikož dokud nezmizí faktor, který vyvolává poruchu, nezmizí ani samotná porucha. Proto fyzioterapeut dbá na kvalitní provedení pohybu i toho běžně jednostranného, který se v tuto chvíli již stává přirozeným – a to právě tím, že jej klient provádí správně, tedy fyzikálně výhodně.
Věřím, že je mnoho lidí, kteří mají dostatek přirozeného pohybu, který je pro jejich tělo zároveň do určité míry také regenerační. Přesto se říká, že zdravý člověk je jen špatně diagnostikovaný pacient. V neposlední řadě jsou mezi námi i ti, kteří se tolik neodvrátili od toho původního, přirozeného způsobu života, na které bylo, je a bude naše tělo stavěné. Tedy za předpokladu, že je to pravda. Jelikož se již v minulosti objevily názory (Dr. Klapp), že se naše těla ještě nestihla zdokonalit po vzpřímení do stoje, a to právě tím, že dnes již mezi lidmi neexistuje přírodní výběr nutný pro evoluční vývoj.

Jelikož na nemoci pohybového aparátu se neumírá již v mladém věku, je zde eliminován přírodní výběr a tyto poruchy nikdy nevymizí.